Ergoterapie osob se získaným poškozením mozku se zaměřením na bariéry a facilitátory v domácím prostředí
Klíčová slova:
ergoterapie, domácí prostředí, interdisciplinární výzkum, rodina, získané poškození mozkuAbstrakt
Úvod: Článek poukazuje na důležitost komunitních služeb pro osoby po získaném poškození mozku a na chybějící návaznost rehabilitace při jejich propuštění do domácího prostředí, které je často nevyhovující vzhledem k nastalé disabilitě. Odborné zhodnocení a vedení odborníky z rehabilitace ve spolupráci s rodinou je nezastupitelné.
Cíl: Cílem sdělení je předložit výsledky ergoterapeutické intervence v rámci koordinované komunitní rehabilitace. Hlavním cílem je řešení disabilních situací osob po získaném poškození mozku v domácím prostředí, které souvisejí zejména s evaluaci bytu a indikací facilitačních prostředků.
Metody: Byla použita metodologická triangulace s převahou kvalitativní části v rámci akčního výzkumu 3měsíční koordinované interprofesní rehabilitace v domácím prostředí. Technikami sběru dat jsou rozhovory s klienty a jejich rodinnými příslušníky, pozorování v domácím prostředí, analýza dokumentů a využití standardizovaných testů (FIM, WHODAS 2.0) pro hodnocení vývoje soběstačnosti, funkčního stavu a subjektivního vnímání kvality života probandů.
Výsledky: Do finálního zpracování výsledků se zaměřením na ergoterapeutickou intervenci bylo zařazeno celkem 17 osob z Jihočeského kraje a doplňkově 6 osob z oblasti Praha a Středočeský kraj. Celkově převažuje diagnóza cévní mozková příhoda (CMP). Většina klientů potřebovala menší úpravy či drobné pomůcky indikované ergoterapeutem, tedy zejména finančně méně náročné facilitátory, které jsou ale zásadní z hlediska soběstačnosti a bezpečnosti v provádění běžných denních aktivit. U osob s tetraplegii či těžší hemiparézou byly indikovány zásadnější úpravy jako např. bezbariérový výtah, instalace rampy, plošiny, schodolezu či řešení bezbariérové koupelny se sprchovým koutem. Zde se jeví jako velice žádoucí spolupráce se sociálním pracovníkem ohledně financování.
Závěry: Klienti vnímají pozitivní přínos intervence, chybí jim ale další návazná rehabilitace. Ergoterapeut je v týmu nenahraditelný. Z analýzy rozhovorů je patrná potřeba péče rodiny o klienta, ale nelze zanedbávat ani péči o rodinu a její vedení. Obě potřeby by měly být pro odborníky apelem na kvalitní interprofesní přístup, kdy rodina s klientem je plnohodnotnou součástí týmu.