Letermovir u pacientů po alogenní transplantaci krvetvorných buněk: přehled literatury.
Klíčová slova:
letermovir, cytomegalovirus, alogenní transplantace krvetvorných buněk, profylaxeAbstrakt
Reaktivace cytomegaloviru (CMV) po alogenní transplantaci krvetvorných buněk s její následnou antivirotickou léčbou je významnou komplikací vedoucí ke zvýšené morbiditě a mortalitě těchto pacientů. V rámci prevence rozvoje CMV choroby byl dosud nejrozšířenější preemptivní přístup spočívající ve frekventní monitoraci CMV virémie s časným zahájením preemptivní antivirotické léčby v případě známek CMV reaktivace. Tento přístup na jedné straně vede k nízké incidenci CMV choroby, na druhé straně však procento CMV reaktivací s nutností nasazení preemptivní léčby zůstává vysoké, navíc již samotná reaktivace vede ke zvýšení morbidity a nerelapsové mortality. Letermovir představuje nové antivirotikum s účinkem na cytomegalovirus, které má schválení SUKL (Státního ústavu pro kontrolu léčiv) u CMV séropozitivních pacientů po alogenní transplantaci krvetvorných buněk. V registrační randomizované, placebem kontrolované, studii, jež vedla k uvedení letermoviru do klinické praxe, prokázal pozitivní vliv na snížení incidence klinicky signifikantní CMV infekce a zároveň vedl k poklesu nerelapsové mortality ve srovnání s placebem, především pak u pacientů v nejvyšším riziku CMV onemocnění. Ačkoliv je již letermovir v primární profylaxi CMV po alogenní transplantaci krvetvorby běžné užíván, s jeho použitím se pojí řada nevyjasněných otázek, jako jsou optimální délka trvání profylaxe nebo jeho použití v sekundární profylaxi či preemptivní léčbě CMV reaktivace. Následující práce shrnuje v současnosti dostupná literární data týkající se použití letermoviru u pacientů po alogenní transplantaci krvetvorných buněk.