Rehabilitace a fyzikální lékařství

Ergoterapie osob se získaným poškozením mozku se zaměřením na bariéry a facilitátory v domácím prostředí

Anna Kuželková — 2024-09-17

Úvod: Článek poukazuje na důležitost komunitních služeb pro osoby po získaném poškození mozku a na chybějící návaznost rehabilitace při jejich propuštění do domácího prostředí, které je často nevyhovující vzhledem k nastalé disabilitě. Odborné zhodnocení a vedení odborníky z rehabilitace ve spolupráci s rodinou je nezastupitelné.

Cíl: Cílem sdělení je předložit výsledky ergoterapeutické intervence v rámci koordinované komunitní rehabilitace. Hlavním cílem je řešení disabilních situací osob po získaném poškození mozku v domácím prostředí, které souvisejí zejména s evaluaci bytu a indikací facilitačních prostředků.

Metody: Byla použita metodologická triangulace s převahou kvalitativní části v rámci akčního výzkumu 3měsíční koordinované interprofesní rehabilitace v domácím prostředí. Technikami sběru dat jsou rozhovory s klienty a jejich rodinnými příslušníky, pozorování v domácím prostředí, analýza dokumentů a využití standardizovaných testů (FIM, WHODAS 2.0) pro hodnocení vývoje soběstačnosti, funkčního stavu a subjektivního vnímání kvality života probandů.

Výsledky: Do finálního zpracování výsledků se zaměřením na ergoterapeutickou intervenci bylo zařazeno celkem 17 osob z Jihočeského kraje a doplňkově 6 osob z oblasti Praha a Středočeský kraj. Celkově převažuje diagnóza cévní mozková příhoda (CMP). Většina klientů potřebovala menší úpravy či drobné pomůcky indikované ergoterapeutem, tedy zejména finančně méně náročné facilitátory, které jsou ale zásadní z hlediska soběstačnosti a bezpečnosti v provádění běžných denních aktivit. U osob s tetraplegii či těžší hemiparézou byly indikovány zásadnější úpravy jako např. bezbariérový výtah, instalace rampy, plošiny, schodolezu či řešení bezbariérové koupelny se sprchovým koutem. Zde se jeví jako velice žádoucí spolupráce se sociálním pracovníkem ohledně financování.

Závěry: Klienti vnímají pozitivní přínos intervence, chybí jim ale další návazná rehabilitace. Ergoterapeut je v týmu nenahraditelný. Z analýzy rozhovorů je patrná potřeba péče rodiny o klienta, ale nelze zanedbávat ani péči o rodinu a její vedení. Obě potřeby by měly být pro odborníky apelem na kvalitní interprofesní přístup, kdy rodina s klientem je plnohodnotnou součástí týmu.

Pracovní rehabilitace a její dopad na kvalitu života osob se zdravotním postižením

Petr Džambasov — 2024-09-17

Cíl: Článek představuje výsledky výzkumu vlivu pracovní rehabilitace na kvalitu života zapojených osob se zdravotním postižením. Pracovní rehabilitace byla zabezpečena úřady práce ve spolupráci se třemi experimentálními pracovně rehabilitačními středisky (Chomutov, Brno, Pardubice) v letech 2021 – 2022. Výzkum proběhl v rámci evropského projektu v letech 2020 – 2023.

Metody: Kvalita života byla zkoumána u účastníků pracovní rehabilitace (n = 93), kteří se zapojili do pilotní studie a souhlasili se zapojením do výzkumu, který byl proveden s využitím dotazníku WHO DAS II. U účastníků byly porovnány výsledky testování před vstupem do pracovní rehabilitace (A), při ukončení pracovní rehabilitace (B) a u zaměstnaných účastníků (n = 59) také 3 měsíce po nástupu do zaměstnání (C).

Závěr: Ke zlepšení kvality života sledovaných účastníků pracovní rehabilitace došlo v oblasti životní aktivity (zahrnující oblast práce) a účasti ve společnosti, a to bez ohledu na to, zda si udrželi nebo neudrželi zaměstnání alespoň 3 měsíce. Účast ve společnosti a životní aktivity byly při vstupu do pracovní rehabilitace vnímány jako nejvíce problémové. Ke zlepšení v těchto oblastech došlo nejvíce u klientů, kteří si udrželi zaměstnání alespoň 3 měsíce. U klientů, kteří si udrželi zaměstnání alespoň 3 měsíce, nedošlo ke zlepšení kvality života pouze v oblasti potíže s pohyblivostí a sebeobsluha. Potíže s pohyblivostí a sebeobsluha byly při vstupu do pracovní rehabilitace celkově klienty vnímány jako nejméně problémové.

Vliv programu respirační fyzioterapie na projevy extraezofageálního refluxu

Pavla Horová — 2024-09-17

Úvod: Pomocí metod respirační fyzioterapie, bráničního dýchání a tréninku nádechových svalů je možné snížit výskyt a intenzitu jícnových symptomů pacientů s gastroezofageálním refluxem. Zda má tato terapie stejný vliv také na mimojícnové symptomy refluxní choroby nebylo dosud zkoumáno. Proto bylo cílem této studie ověřit vliv programu respirační fyzioterapie zaměřeného na aktivaci a posílení bránice pomocí tréninku nádechových svalů prováděného v posturálních pozicích na intenzitu příznaků extraezofageálního refluxu. Dílčím cílem bylo zjistit, zda se účinek programu respirační fyzioterapie liší u pacientů se sníženou sílou nádechových svalů v porovnání s pacienty s normální sílou nádechových svalů.

Metodika: Do studie bylo přijato celkem 36 pacientů (8 mužů) s diagnózou extraezofageálního refluxu stanovenou ošetřujícím lékařem, průměrného věku 46,4 let (± 10,4 let) a BMI 25,6 kg.m^-2 (± 4,5 kg.m^-2). U pacientů byla před a po absolvování 8týdenního programu respirační fyzioterapie hodnocena síla nádechových svalů (PImax) a intenzita příznaků extraezofageálního refluxu pomocí Hullského dotazníku pro reflux a dýchací cesty. Na základě vstupní hodnoty PImax byli pacienti rozděleni na dvě skupiny: „Skupina 1“ – pacienti s PImax ≥ 90 % n. h. n. (15 pacientů, průměrného věku 45.6 ± 10,4 let); „Skupina 2“ – pacienti s PImax < 90 % n. h. n. (21 pacientů, průměrného věku 46.9 ± 10,9 let). Program respirační fyzioterapie zahrnoval nácvik bráničního dýchání a trénink nádechových svalů, který byl prováděný ve třech posturálních pozicích s odporovou nádechovou pomůckou Threshold inspiratory muscle trainer.

Výsledky: Před započetím terapie byl mezi skupinami zjištěn statisticky významný rozdíl v intenzitě symptomů. U obou skupin došlo po absolvování programu respirační fyzioterapie ke statisticky významnému zvýšení síly nádechových svalů a snížení intenzity symptomů extraezofageálního refluxu.

Závěr: Z výsledků studie vyplývá, že program respirační fyzioterapie zahrnující brániční dýchání a trénink nádechových svalů vede ke zvýšení síly nádechových svalů a ke snížení intenzity symptomů bez ohledu na počáteční sílu nádechových svalů.

Vliv představy chůze a její náročnější varianty na svalovou aktivitu u pacientů po cévní mozkové příhodě

Hana Haltmar — 2024-09-17

Jedním z hlavních cílů rehabilitace pacientů po cévní mozkové příhodě (CMP) je funkční obnova chůze. Představa chůze se jeví jako vhodný doplněk komplexní rehabilitace pacientů po CMP, protože zlepšuje její následnou realizaci. Cílem studie bylo určit, jak se změní svalová aktivita vybraných svalů paretické i neparetické dolní končetiny u pacientů v subakutní fázi po CMP při představě běžné chůze a její náročnější varianty, chůze po čáře. Elektomyografická (EMG) aktivita m. rectus femoris, m. biceps femoris, m. tibiais anterior a m. gastrocnemius medialis byla snímána při třech úlohách představy obou typů chůze (klidová úloha bez představy chůze, představa chůze před a po jejím reálném vykonání) u 40 pacientů po CMP. Svalová aktivita se významně snížila u většiny vybraných svalů obou dolních končetin při jednotlivých úlohách představy běžné chůze a chůze po čáře. U paretického m. gastrocnemius medialis a neparetického m. rectus femoris a m. biceps femoris jsme nalezli nižší EMG aktivitu při úlohách představy náročnější situace. Svalová aktivita paretické a neparetické dolní končetiny se nelišila při představě před a po realizaci obou typů chůze. Z výsledků studie vyplývá, že představa běžné chůze a chůze po čáře mění svalovou aktivitu paretické i neparetické dolní končetiny. Zjištěné poznatky mohou usnadnit aplikaci představy těchto pohybů v rámci komplexního rehabilitačního přístupu u subakutních pacientů po CMP.

Vliv viscerální manipulace na gastrointestinální obtíže u osob se spinální lézí – kazuistická studie

Jarmila Štěpánová — 2024-09-17

Poranění míchy s sebou přináší řadu trvalých zdravotních následků, které se díky špatnému životnímu stylu a stárnutí zhoršují. Jedním z nich jsou i gastrointestinální komplikace, které se výrazně promítají do problematiky jejich zdraví a kvality života. Hlavním cílem článku je zhodnotit účinnost viscerální manipulace na redukci gastrointestinálních obtíží u chronických pacientů se spinální lézí. K objektivizaci výsledků studie byly využity české verze standardizovaných dotazníků Neurogenic bowel dysfunction score (NBD skore) a Irritable Bowel Syndrome – Quality of Life survey (IBS-QOL) a nestandardizované české verze dotazníku Burwood Bowel Dysfuntion. Hodnocení bylo doplněno i informacemi z anamnestických rozhovorů. Pilotní studie prokázala pozitivní vliv viscerální manipulace na snížení hodnoty NBD skore a subjektivního vnímání bolesti a diskomfortu břicha, ovlivnění frekvence vyprazdňování, množství a konzistence stolice i fekální inkontinence. Fyzioterapeuti by neměli v klinické praxi opomíjet vyšetřovat a ošetřovat gastrointestinální obtíže u subpopulace chronických spinálních pacientů. Nicméně, jejich stav je přednostně ovlivněn dodržováním dietních opatření, optimálního managmentu vyprazdňování a zásad zdravého životního stylu.