Terapeutický potenciál transkutánní míšní stimulace u jedinců s míšní lézí

Abstrakt

Úvod: Transkutánní míšní stimulace (tSCS) je neinvazivní metoda neuromodulace, která nabízí nový přístup k rehabilitaci osob s míšní lézí. Jejím cílem je zvýšení excitability spinálních okruhů a facilitace reziduálních neuronálních spojení, která zůstávají i po poškození míchy zachovaná, avšak nefunkční.

Metody: Přehledový článek shrnuje dostupné poznatky o využití tSCS v oblasti motorických, autonomních a respiračních funkcí a o jejím vlivu na spasticitu a posturální stabilitu. Čerpá z aktuálně dostupné odborné literatury, včetně randomizovaných kontrolovaných studií, kazuistik a pilotních intervencí zaměřených na účinek tSCS u jedinců s různou úrovní a rozsahem míšní léze. Práce byly hodnoceny z hlediska mechanismů účinku, technických parametrů stimulace a dosažených klinických efektů.

Výsledky: Studie prokázaly vliv tSCS na zvýšení excitability míšních neuronálních sítí a usnadnění aktivace dříve nefunkčních motorických drah. Bylo zaznamenáno zlepšení volní hybnosti horních i dolních končetin, zvýšení svalové síly, lepší kontrola trupu v sedu a pozitivní efekt na respirační parametry včetně síly dechových svalů. Kromě toho bylo pozorováno zlepšení autonomních funkcí, zejména mikce, defekace a řízení krevního tlaku, a zmírnění spasticity. Účinky byly zaznamenány i v chronické fázi poranění a v některých případech přetrvávaly i po ukončení stimulace, což naznačuje potenciál pro dlouhodobou neuroplasticitu.

Závěr: tSCS představuje perspektivní, bezpečnou a dobře dostupnou metodu, která může rozšířit terapeutické možnosti v neurorehabilitaci osob s míšní lézí. Další výzkum by měl směřovat k optimalizaci stimulačních protokolů a integraci s jinými rehabilitačními intervencemi.