Perinatální výsledky u těžké preeklampsie s peritoneálním ascitem – zkušenosti z jednoho terciárního centra

Abstrakt

Cíl: Tato studie si kladla za cíl zhodnotit mateřské a novorozenecké výsledky u žen s těžkou preeklampsií (PE) s peritoneálním ascitem a bez něj. Metody: V této retrospektivní kohortové studii bylo hodnoceno 76 těhotných žen s diagnózou těžké PE v období od ledna 2019 do ledna 2024, z toho 23 s peritoneálním ascitem a 53 bez něj. Mezi oběma skupinami byly porovnány demografické, klinické a laboratorní parametry matky, stejně jako novorozenecké výsledky. Výsledky: Ženy s těžkou PE a peritoneálním ascitem měly vyšší míru předchozí preeklampsie (30,4 vs. 7,5 %; p = 0,009), zrakových symptomů (52,2 vs. 22,6 %; p = 0,011) a transfuzí krve matky (47,8 vs. 13,2 %; p = 0,001). Vykazovaly také významně vyšší hladiny močoviny a proteinurii (p < 0,05). Z hlediska neonatálních výsledků se novorozenci ve skupině s ascitem narodili dříve (31,5 ± 3,9 vs. 33,8 ± 3,1 týdne; p = 0,008), měli nižší porodní hmotnost (medián 1 400 vs. 1 990 g; p = 0,015) a vyšší počet hospitalizací na JIP (60,9 vs. 34,0 %; p = 0,029) s delší hospitalizací na JIP (p = 0,003). Ve skupině s ascitem byl pozorován jeden případ HELLP syndromu. Závěr: Přítomnost peritoneálního ascitu u těžké preeklampsie je spojena s horšími mateřskými a neonatálními výsledky, vč. zvýšené potřeby transfuze a nepříznivých perinatálních ukazatelů. Detekce ascitu může sloužit jako důležitý klinický marker závažnosti onemocnění a zdůrazňuje potřebu důkladnějšího sledování a včasné intervence.