Význam pozitivních resekčních okrajů v léčbě těžkých vulvárních prekanceróz – analýza vlastního souboru a literární přehled

Abstrakt

Cíl: V mnoha zemích se během posledních 3 dekád výrazně zvýšila incidence vulvární intraepiteliální neoplazie jako prekurzoru vulvárního dlaždicobuněčného karcinomu, zatímco incidence karcinomu zůstala relativně nezměněna. Mezi rizikové faktory pro recidivu, resp. progresi se obvykle zahrnují pozitivní resekční okraje. Cílem této práce je na vlastním souboru zhodnotit riziko recidivy a progrese těžkých vulvárních prekanceróz u pacientek s histologickými „non in sano“ okraji. Soubor a metodika: Analyzovali jsme retrospektivně 62 žen po předchozí chirurgické léčbě těžké vulvární prekancerózy s histologickým výsledkem pozitivních resekčních okrajů. Pomocí PubMed vyhledávače jsme výsledky porovnali s literárními údaji. Výsledky: Celkem 35 (56,5 %) pacientek podstoupilo opakovaný chirurgický zákrok na vulvě. U poloviny z nich (18–51,4 %) histologické výsledky ukázaly recidivu ve stejném stadiu, u druhé poloviny již nebyly zjištěny žádné dysplastické změny. U žádné pacientky nebyla nalezena progrese v invazivní karcinom. Závěr: Kromě pozitivních resekčních okrajů se jeví jiné prediktivní faktory pro recidivu nebo progresi vulvární prekancerózy ještě důležitější vč. věku, kouření, imunosuprese, radioterapie, současné léze v pochvě nebo na čípku, bioaktivity lidských papilomavirů. Namísto opakovaných resekcí k dosažení histologických negativních okrajů preferujeme dlouhodobou, resp. celoživotní dispenzarizaci.