Placentární insuficience a pozdní růstová restrikce ve skupině plodů s adekvátní velikostí pro dané gestační stáří

Abstrakt

Růstová restrikce plodu je stav, při kterém plod nedosahuje svého geneticky podmíněného růstového potenciálu, nejčastěji v důsledku poruchy funkce placenty. Pro pozdní formu růstové restrikce plodu vznikající po 32. týdnu těhotenství je charakteristická obtížná diagnostika, která je důsledkem méně výrazných klinických projevů a absence spolehlivých ultrazvukových známek placentární insuficience. Mezi kritéria růstové restrikce z důvodu placentární insuficience patří zejména abnormální dopplerometrie, zpomalení růstové dynamiky plodu, změny hladin biochemických markerů v séru matky či specifický histopatologický nález. Stále více důkazů však naznačuje, že i růst plodu s adekvátní velikostí pro dané gestační stáří může být negativně ovlivněn subklinickou formou placentární insuficience. Rizika nerozpoznané placentární insuficience souvisí s vyčerpanými rezervami plodu, rychlým rozvojem intrauterinní tísně při nástupu kontrakční činnosti a v hraničním případě až s intrauterinním úmrtím plodu. Při hodnocení perinatální mortality představují právě plody ve skupině mezi 10. a 90. percentilem v absolutních číslech početně významnou skupinu. Navzdory pokroku v oblasti prenatální diagnostiky stále chybí spolehlivý nástroj, který by umožnil včas identifikovat těhotenství komplikovaná placentární insuficiencí ve III. trimestru, a odlišil tak plody, které mohou být zatíženy vyšším rizikem nepříznivých perinatálních výsledků.