Historie a současné trendy v léčbě idiopatického hyperaktivního měchýře
Klíčová slova:
Hyperaktivní močový měchýř, urgence, Muskarinoví antagonisté, Mirabegron, Botulinum toxin AAbstrakt
Cíl práce: Historie a současný pohled na léčbu hyperaktivního močového měchýře.
Typ práce: Přehledový článek
Název a sídlo pracoviště: Porodnická a gynekologická klinika LF UK a FN, Hradec Králové
Metodika: Článek byl vypracován s využitím databází Medline Pubmed a Scopus. Vyhledány byly články publikované do prosince 2020. Součástí článku je popis vnitřních postupů na našem pracovišti.
Závěr: Hyperaktivní měchýř je onemocněním značně zhoršujícím kvalitu života našich pacientek. Základem léčby jsou nefarmakologické postupy, jako je cvičení pánevního dna. Efekt těchto postupů je však omezený. Znatelnou úlevu od obtíží přináší léčba farmakologická. Tuto zahajujeme nasazením trospia. Při nedostatečném efektu pokračujeme propiverinem, solifenacinem, fesoterodinem, darifenacinem či mirabegronem. Až při selhání farmakologických postupů je indikována léčba elektrickou stimulací či aplikací botulotoxinu. Souhrnně lze říci, že při správně zvolené metodě nalezne úlevu od potíží každá pacientka.
