Porovnání perinatálních výsledků u porodů indukovaných pomocí perorálního misoprostolu, vaginálního misoprostolu a intracervikálního dinoprostonu

Abstrakt

Souhrn: Cíl: Porovnat účinnost a bezpečnost perorálního ( p. o.) a vaginálního (vag.) podání misoprostolu a intracervikálního (i.c.) podání dinoprostonu při farmakologické indukci porodu. Identifikovat výhody a nevýhody jednotlivých metod indukce porodu. Metodika: Analýza souboru rodiček, které porodily na Gynekologicko-porodnické klinice LF MU a FN Brno v období od 1. 8. 2019 do 31. 1. 2020, u nichž bylo využito jedno z následujících schémat indukce porodu: skupina A: misoprostol 25 µg p. o. à 2 hod, skupina B: misoprostol 50 µg vag. à 6 hod, skupina C: dinoproston 1 mg i.c. à 2 hod. Podmínkou pro zařazení do studie byla tato vstupní kritéria: jednočetné těhotenství, ukončený 36. gestační týden, živý plod, poloha podélná hlavičkou a cervix skóre ≥ 6. Vylučujícím kritériem byla jizva na děloze, závažná vrozená vývojová vada plodu a růstová restrikce plodu. Hodnoceny byly časové faktory indukce, výskyt známek akutní hypoxie v průběhu porodu, způsob porodu, nutnost podání akutní tokolýzy za porodu, nutnost podání infuze s oxytocinem v I. nebo II. době porodní, využití epidurální analgezie, mateřská krevní ztráta, porodní poranění matky, závažné mateřské komplikace včetně ruptury dělohy, hodnota pH z pupečníkové arterie < 7,1; hodnota Apgar skóre v 5. min < 5. Výsledky byly vzájemně porovnány a statisticky zpracovány. Výsledky: Celkem bylo zařazeno 378 žen (skupina A: 133 žen, skupina B: 145 žen, skupina C: 100 žen). Byla prokázána statisticky významně vyšší úspěšnost vaginálního dokončení porodu ve skupině A oproti skupinám B a C (88 vs. 77,9 vs. 76 %; p = 0,035). Nejdelší časový úsek od podání první dávky preparátu do porodu plodu byl zaznamenán ve skupině A (medián: 700 vs. 565 vs. 375 min; p = 0,0001). Mezi skupinami nebyl prokázán rozdíl v délce trvání I. a II. doby porodní. Četnost ukončení porodu císařským řezem z důvodu akutní hypoxie plodu byla nejnižší ve skupině A (2,3 vs. 10,3 vs. 9 %; p = 0,023). Děložní ruptura nebyla v souboru zaznamenána. Mezi skupinami nebyl zaznamenán statisticky významný rozdíl ve velikosti celkové krevní ztráty při porodu, stejně jako ve výskytu hodnoty pH z a. umbilicalis < 7,10 a Apgar skóre v 5. min < 5. Závěr: Nejvyšší úspěšnost s ohledem na vaginální dokončení porodu byla dosažena při využití nízkodávkovaného perorálního misoprostolu. Nevýhodou této metody indukce porodu je významné prodloužení času od zahájení indukce do porodu plodu. Mezi jednotlivými metodami indukce porodu nebyl nalezen statisticky významný rozdíl ve výskytu závažných perinatálních komplikací.